Obchodování bitcoinu – může zničit duševní pohodu?

V minulosti se vícekrát psalo o existující spojitosti mezi oslabením amerického akciového trhu a smutkem, který v danou chvíli Američané pociťují. A světe, div se, podobnou korelaci lze nyní najít i u extrémně volatilního kurzu bitcoinu.

„Dnešní propad bitcoinu mi způsobuje deprese,“ podělil se minulou středu o svůj pocit (ne)jeden americký uživatel sociální sítě Twitter. Tento pocit však nelze vztáhnout nikdy na celou skupinu emočně vnímavých obchodníků virtuálních měn. Konec konců právě onen nedávný propad bitcoinu mohl jiným obchodníkům způsobit radost, jelikož v něm spatřili vhodný okamžik k dalšímu nákupu.

Bitcoin

Pochopitelně taky záleží na tom, jak velký je daný propad ve vztahu k ceně, za jakou konkrétní obchodník tu kterou virtuální měnu dříve nakoupil. Přesto lze konstatovat, že nejznámější virtuální měny – jako je bitcoin, ethereum či ripple – si u některých obchodníků vybírají v podobě negativních pocitů svou daň. Ta některé z nich přitom skličuje natolik, že je dohání v podstatě k zoufalství.

To je ostatně důvod, proč populární kryptoměnné fórum Reddit zveřejnilo příspěvek, vyzývající podobně skleslé kryptoobchodníky, aby si raději zavolali na národní linku pro lidi se sebevražednými sklony, fungující nepřetržitě ve Spojených státech.

Vrátíme-li se však ke středečnímu propadu bitcoinu, kdy se jeho hodnota octla na polovině svého prosincového historického maxima, vytane nám na mysli věta, kterou před nedávnem pronesl Robert Shiller, laureát Nobelovy ceny a profesor ekonomie na Yale University:

„Kryptoměnová mánie je skvělou studií lidského chování. Poskytuje nám totiž cenné informace o tom, jak milióny lidských mozků zpracovávají přicházející stimuly, související v tomto případě s veřejnou akceptací, imaginací a inovací, které virtuální měny obklopují.“

Což o to, exkluzivní příležitost k vědeckému pozorování je jedna věc. V každodenním světě západního shonu to však může v praxi pro některé obchodníky skončit skutečně osobní tragédií. Mnozí obchodníci kryptoměn totiž v tuto chvíli zažívají podobné stavy jako tradeři. Na akciovém trhu v momentě praskání jeho investičních bublin. Bohužel mnohdy nejde jen o chvilkový emoční záchvěv smutku či strachu. Může jít i o přetrvávající pocity panické úzkosti.

Počty hospitalizací versus propady indexu S&P 500

Se zajímavou vědeckou studií přišli v roce profesoři Joseph Engelberg a Chrispother Parsons z University of California v San Diegu. Jejich odborný příspěvek se týkal souvislosti mezi masivním oslabením širšího akciového indexu S&P 500 (SPX) v době krachu na burze jako třeba v roce 1987 a významným nárůstem hospitalizací pacientů v dané době.

Oba zmiňovaní profesoři prošli záznamy všech kalifornských nemocnic z let 1983 až 2011. Přišli na „silnou“ korelaci mezi nízkou denní návratnosti akcií a počty pacientů přijatých k hospitalizaci z důvodu narušeného psychického stavu jako jsou úzkost, panická úzkost a strach či velké deprese.

Třebaže se popisovaný výzkum zaměřoval na akciový trh ve Spojených státech, stejnou logiku bychom mohli použít i na výkyvy kryptoměn. Vědci z The College of The College of William and Mary and Johns Hopkins zjistili, že rozsáhlá ztráta jmění zpravidla naruší duševní zdraví člověka západní civilizace, jelikož bývá orientován na hromadění statků.

Tito vědci studovali dopad krachu na burze v roce 2008 na lidi. Zjistili, že ti z nich, kteří tehdy přišli o svůj investiční majetek, vykazovali zvýšené pocity deprese a docházelo u nich i k většímu užívání antidepresiv. Nejvýrazněji se tyto účinky projevovali na těch, kteří měli před krachem na akciové burze rozsáhlé akciové pozice, za jejichž otevření svého času zaplatili relativně mnoho peněz.

Pocity deprese u těchto lidí, trpících kvůli krachu na burze, mohly však být pouze přechodného charakteru. Náhlá ztráta majetku byla dotčenými lidmi subjektivně pociťována jakožto pokles duševního zdraví, pocit deprese, špatná psychika apod. Čili v tomto konkrétním případě nedošlo k její klinické validaci za pomoci testu mentálního zdraví, který se v podobných případech provádí.

V případě virtuálních měn je však situace poněkud odlišná. Ty totiž vykazují vysokou volatilitu od počátku své existence, nikoli výjimečně. Tato skutečnost by mohla částečně utlumit případný negativní dopad propadu kryptoměn na duševní zdraví investora. To proto, že se od samého počátku mohl přesvědčit, že rozsáhlé propady kurzů se vyskytovaly mnohokrát v minulosti. Lze je tedy předpokládat i v budoucnu. Nejvíc bolestivé bývají pro investory neočekávané velké propady trhů s nízkou volatilitou.

Vztah mezi penězi a štěstím

Vztah mezi štěstím a penězi je komplikovaný. Ačkoli ztráta majetku zpravidla bývá spojována se vznikem pocitu neštěstí; získání majetku se ne vždy pojí s pocitem opačným. Významná studie z roku 1978 zkoumala 22 výherců velké loterie, 29 paralyzovaných obětí nehod a kontrolní skupiny lidí.

Vědci z University of Massachusetts and Northwestern, provádějící tuto studii, zjistili, že výherci velké loterie nebyli šťastnější než kontrolní skupiny lidí, ani šťastnější než v minulosti. Navíc se méně těšili ze světských událostí. Oběti nehod byly jedinou skupinou, která vykazovala o něco málo menší pocit štěstí než kontrolní skupina v případě, kdy byly oběti dotázány na to, jak se vypořádávají s každodenními úkoly.

Zajímavé je taky to, že lze i při ztrátě téměř veškerého majetku najít štěstí. Spisovatelka Geneen Rothová přišla během skandálu Bernieho Madoffa o všechny své životní úspory. Z této ztráty se však nakonec vzpamatovala, ačkoli ji občas napadne, jak byla tehdy hloupá.

O této velké materiální újmě nicméně hovoří jakožto o té nejlepší věci, která se jí v životě stala, jak před nedávnem potvrdila před kamerou v pořadu Oprah Winfreyové. Rothová říká, že řešením je zaměřit svou pozornost na to, co má, a nikoli na to, co nemá. Musela svou mysl odpoutat od „hrůzy“, která se jí přihodila, a přesunout ji jinam, k něčemu dobrému, pozitivnímu.

Závěrem vzpomeňme na slova světoznámého psychiatra Ericha Fromma, který šel ještě o krok dál než Rothová. Fromm lidem doporučoval přejít v nastavení vlastního života od „mít“ k „být“. Člověk zaměřený na „mít“ totiž o všechno přichází, když mu vezmou to, co má. A protože si říká, že je to, co má, tak pokud to nemá, tak jako by už nebyl.

Takový postoj k životu je běžný v Západní civilizaci a podle Fromma vysoce nebezpečný. Daleko lepší je podle něj postoj k životu jiný, totiž zaměření se na „být“. Pokud je člověk šťastný, jen protože je, a nikoli proto, že něco má, tak zůstává šťastný i poté, co přišel o to, co dříve měl. Pořád totiž je, a to mu nikdo nevezme.