Hradní kancléř Vratislav Mynář i prezident Miloš Zeman v Kyrgyzstánu nedávno doporučili českou firmu pro kontrakt na výstavbu vodní elektrárny za miliardy. Zatím není jasné, kde by společnost Liglass Trading CZ mohla vzít peníze na realizaci drahého projektu, když ještě v roce 2014 vykázala ztrátu ve výši jednoho milionu korun.
Prezident o doporučení firmy v Kyrgyzstánu uvedl, že o společnosti před tím neslyšel ani slovo a několik dní jsme si museli počkat na doplňující informaci od Miloše Zemana, která zazněla 24.7. na Radiožurnálu. Prezident tehdy uvedl, že firmu při setkání s kyrgyzským prezidentem doporučil na základě údajů Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO).
Český rozhlas 1 – Radiožurnál pak ve vysílání z 27.7. informoval, že MPO společnost Liglass doporučilo na základě údajů jako je například skutečnost, že firma nedluží nic státu na daních či v rámci dalších závazků. To jsou však chabá kritéria a aktuálně jsou v podstatě všechny informace okolo zakázky české firmy v Kyrgyzstánu podezřelé.
Liglass Trading CZ má zaplatit ruské firmě RusGidro odstupné ve výši zhruba jedné miliardy korun za již rozjetý projekt do konce letošního srpna. A pokud se tyto závazky nepodaří splnit, největší část ostudy, která vrhne stín na českého prezidenta, jeho kancléře Vratislava Mynáře, Ministerstvo průmyslu i celou ČR, teprve přijde.
Toto faux-pax není ojedinělé. Kdo jsou spolupracovníci prezidenta?
Miloš Zeman byl vždy považován za schopného a vzdělaného politika, za jehož hlavní nevýhodu se považovalo to, jakými se obklopuje lidmi. Stačí si vzpomenout na někdejšího funkcionáře SSM a poslance KSČ Miroslava Šloufa, který Miloše Zemana provázel skoro celou politickou kariérou a měl nesporně zásluhy na tom, že Miloš Zeman v roce 1998 vyhrál volby a stal se z něj premiér.
Byl to právě Miroslav Šlouf, kdo kdysi přivedl na Ministerstvo zahraničí kontroverzního Karla Srbu. Ten byl nakonec pravomocně odsouzený za objednávku vraždy novinářky Sabiny Slonkové. Spolupráce Miloše Zemana s Miroslavem Šloufem skončila až během Zemanovy prezidentské kampaně.
Se zvolením Miloše Zemana prezidentem se začala psát zcela nová kapitola. Za zmínku stojí celá řada spolupracovníků, které si přivedl historicky třetí český prezident na Pražský hrad. Podívejme se alespoň na ty, kteří jsou nejvíce na očích.
Na úvod ale nesmíme zapomenout zmínit, že duch Miroslava Šloufa nás tak trochu doprovází i na Hradě v osobě prezidentova kancléře. Někdejší komunistický funkcionář totiž o prezidentově kancléři Vratislavu Mynářovi kdysi do médií prohlásil: „Potkali jsme se obchodně. A už dlouho jezdíme na vodu.“
Jiří Ovčáček
Všem definicím tiskového mluvčího se vymyká Zemanův muž Jiří Ovčáček. Podle Wikipedie je mluvčí nebo tiskový mluvčí někdo, kdo je pověřen mluvit jménem firmy, jiné organizace nebo osoby (soukromé nebo úřední). Úkolem mluvčího je zabezpečit kontakt se sdělovacími prostředky (tisk, rozhlas, televize, zpravodajské agentury a jiná média).
V dnešní době se od mluvčího očekává vzdělání a zkušenosti z novinářské oblasti. Musí mít dobré zkušenosti s komunikací a public relations. Úkolem mluvčího je informovat o stanoviscích organizace, informovat o zásadních krocích a obhajovat činnosti organizace, za kterou hovoří. Jeho úkolem je také minimalizovat škody ve veřejném mínění při prezentaci nepříznivých zpráv a hájit pověst organizace.
Hned v úvodu této definice se uvádí, že mluvčí hovoří jménem osoby, firmy či organizace. Jenže ono to je u Jiřího Ovčačka trochu jinak. Pokud bychom provedli obsahovou analýzu všech jeho výroků, budeme velice překvapeni, jak velký podíl na veškerých prohlášeních mají jeho osobité kreace. Jde často o expresivně zabarvené útoky občas připomínající dřívější komunistickou propagandu. Ta dodnes probíhá například v KLDR, a to, co se k nám o ní donese, hodně připomíná styl Jiřího Ovčáčka.
Má prezident věci pod kontrolou?
Občas dokonce vzniká dojem, že samotný prezident, jehož názory by měly být hlavním tématem v komunikaci jeho mluvčího, jsou naprosto upozaděny. A naopak prim hraje Jiří Ovčáček či ještě lépe jeho příběhy, které si evidentně žijí vlastním životem. Odehrávají se v jakémsi světě viděném optikou Ovčáčkových brýlí.
Zajímalo by nás přitom, jak to vlastně na tom Pražském hradě chodí. A do jaké míry má prezident republiky své záležitosti vůbec pod kontrolou. Buď je to tak, že Miloš Zeman svému mluvčímu bezmezně důvěřuje. Poté mu dává velké kompetence, aby se například prezident mohl více orientovat na jinou práci či činnosti. Další možností je, že prezident opravdu své věci pod kontrolou nemá. Případně ani nesleduje média či twitter, aby si mohl udělat obrázek, jaká veškerá témata a jakým způsobem se komunikují.
Sociální sítě
Situace na twitteru je přitom opravdu velice bizardní. Pokud si budeme chtít Jiřího Ovčáčka vyhledat, ukážou se nám kromě skutečného profilu také profily falešné. Čtenáři si stěžují, že nepoznají, co je ještě opravdový Jiří Ovčáček a co už je jen jeho parodie. O nějaké důstojnosti hlavy státu reprezentované profesionálním mluvčím už nemůže být vůbec řeč. Česká republika se kvůli tomu blíží spíše úrovni různých banánových republik.
Jiří Ovčáček sbíral zkušenosti pro své hradní působení v Haló novinách, Blesku a v deníku Právo. Částečný původ v levicových médiích musel být současnému prezidentovi sympatický. Je to něco trochu jiného, než i jím často kritizovaná, zmiňovaná a démonizovaná pražská kavárna. Vždyť i Československá sociálně demokratická strana dělnická kdysi vznikla v pořádné hospodě U Kaštanu. Reference z neseriózního a bulvárního Blesku také Hradu asi nevadila, vždyť na serióznost se už dávno v prezidentské kanceláři nehraje.
Ovčáčkovy články v Blesku a jejich styl Miloš Zeman nepochybně neřešil. Texty přitom doprovázely titulky ve stylu (vyberme namátkou): „Přítelkyně Grossových Barková: Koho mlátí při kickboxu?“; „Kavan kul pikle… Paroubek odpočíval“; „Paroubek si vybral krásnou Lucii, Veroniku poslal do háje“ a „Paroubku, abys nedopadl jako u Lipan“.
„Jiří Ovčáček evidentně nějakým způsobem panu prezidentu konvenuje včetně způsobu jeho vyjadřování a agresivity ve veřejném prostoru. Možná vyhovuje i to, že částečně odvádí pozornost od samotného prezidenta. Ale nechová se jako mluvčí. On vystupuje dost často nezávisle na prezidentovi. Nedivím se, že uživatelé twitteru někdy nerozpoznají, co je ještě Ovčáček, a co už je jeho parodií, protože i pravý Jiří Ovčáček je vlastně parodií,“ říká politolog a ředitel New York University Jiří Pehe.
Již od roku 2008 se věnujeme tématům spojeným s podnikáním, kariérním růstem, osobními financemi či situací na pracovním trhu. Autor vystudoval management a ekonomii.
